Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velikonoční, zážitkový kurz aneb Cesta vlakem

28. 4. 2009

      Ani o Velikonocích jsme letos nezaháleli. Vydali jsme se, v počtu
rovných deseti lidí, do Rožnova pod Radhoštěm. Díky ochotě p. Poláška
(děkujeme) jsme mohli být ubytování v jednom z pavilonů tamější základní
školy. I tentokráte jsme ve svém středu měli několik nevidomých účastníků,
takže jsme mohli i nadále pokračovat v integračním procesu, který jsme
minulý rok začali uskutečňovat.
      Celý pobyt zasazen do příběhu jízdy vlakem, v němž jsme Suky, Zbyňa a
já dělali revizory a starali se tak o zábavu (a morálku účastníků). Hned po
nástupu jsme se seznámili s jízdním řádem a v neposlední řadě také mezi
sebou. Na programu byly hry, jako seznamovací kolečko a výběr hodnot. Asi o
půlnoci jsme se odebrali na kutě.
      Následují den čekal vlak ve stanici a tak jsme se chtěli vydat na
Radhošť. Předvídavý revizor a držitel mapy (já) však vytušil, že na
Radhošti by mohl být sníh, a tak nic netušící cestující tajně zavedl do
Vidčí. Naše cesta pak pokračovala na Hradisko, kde si Lenča Šilhánková
nešťastnou náhodou zvrtla kotník. Naštěstí jsme zachovali chladnou hlavu,
kotník jsme ošetřili a Lenču na nosítkách donesli k silnici, odkud ji pan
Polášek odvezl do nemocnice ve Valašském Meziříčí (děkujeme). Po návratu
nebyla naše nálada v tom nejlepším stavu, a tak náš nadcházející program
tvořilo vaření, hraní a zpívání. Kro toho přistoupila další spolucestující
Martina Dostálová, zatímco Lenča pochopitelně vlak opustila.
      Sobotní dopoledne se neslo v duchu valašských tradic, neboť jsme
navštívili tamní jarmark. V rámci jedné hry jsme se lidí ptali, kde hledat
štěstí a dostalo se nám nejedné zajímavé odpovědi. ''Štěstí je, kdy mě
manželka aspoň jednou za týden nezbije'' odpověděl Katce Matulíkové jeden
návštěvník jarmarku. Po návratu do vlaku jsme hru vyhodnotili a v zápětí
připravili kuřecí čínu, jakožto pozdní oběd. K večeru z našeho vlaku
bohužel vystoupil Zbyňa, který chtěl být v těžké situaci nablízku Lence. I
přes jeho odjezd jsme byli v dobrém psychickém rozpoložení, a tak
následovaly další hry, mezi nimiž se objevila i poznávací hra- předmět,
který mě charakterizuje. Troufám si říct, že hry zvedly naši náladu a
utužily vztahy ve skupině, navíc jsme se dozvěděli něco o druhých a o sobě
samém.
      V neděli jsme se časně zrána zasekli v zapařeném vlaku (hra), v němž
nebyl jídelní vůz. Poté jsme se vydali menší okružní procházku po Rožnově
spojenou s dokoupením zásob. Jakmile jsme opět nastoupili do vlaku,
spáchali jsme oběd, jenž čítala gulášová polévka. Poté, co se naše břicha
naplnila, zúčastnila se většina z nás jedné z psychicky nejnáročnějších
her, nazvané ''Křídla slávy''. Pomalu se blížil závěr akce, takže jsme se
večer dotykově rozloučili (hra) a pak si v kolečku vyříkali, co se nám
líbilo a nelíbilo (reflexe). Jelikož na nás ráno čekal úklid a byli jsme
celkově unavení, zalezli jsme do spacáků a usnuli.
      Ačkoliv nadešlo Velikonoční pondělí, nečekaly na nás pomlázky a
vajíčka, nýbrž dvě neuklizené místnosti a stůl plný jídla, které bylo třeba
rozdělit. Díky dostatku času a odpovědnosti účastníků, jsme vše s přehledem
stihli a kolem jedenácté hodiny jsme definitivně vystoupili z vlaku.

Co dodat na závěr? Akce to byla vskutku povedená, škoda jen toho zvrtnutého
kotníku a s ním spojeného odjezdu dvou účastníků. Také jsme možná až moc
času strávili přípravou jídla, ale nijak výrazně nás to neovlivnilo. Jsem
rád, že jsem měl možnost podílet se na této akci a chtěl bych tímto
poděkovat panu Poláškovi za ubytování a odvoz do nemocnice, Sukymu za
organizaci celé akce, Zbyňovi a Zdendovi za přípravu a organizaci některých
her a všem účastníkům za ochotu spolupracovat a zodpovědný přístup. Doufám,
že se se všemi ještě někdy setkám na neméně povedených akcích.

 

Roman Štěpánek

 

Náhledy fotografií ze složky Velikonoční, zážitkový kurz